6 Dub

Lehký jarní rozjezd

Před čtrnácti dny jsme úspěšně uspořádali Doudlebský maraton a půl maraton, sešlo se 49 běžců, kterým absolutně přálo počasí, trenýrky a tílko úplně stačilo. Maraton ovládl Petr Martinovský za 2h. 48 minut, v ženách zvítězila jedna z nejlepších českých ultra běžkyň- Michaela Dimitriadu za 3h. 10minut. Půlmaraton startoval později a nejrychlejší byl doudlebský Honza Potštejnský za 1h. 32 minut a v ženách Světlana Raffayová za 1h. 56 minut. Určitě za zmínku  stojí výkon Zdeňka Kopeckého, který ve svých 82 letech oběhl celý MARATON – klobouk dolů. Závodníci byli velice spokojeni a velice by chtěli aby jsme tento závod opět zopakovali – uvidíme….                                                                                                                     Jelikož mé achylovce nepomáhá (zatím) ani akupunktura a nebolí mě jenom při běžkování, tak jsem před týdnem využil slunečného počasí a ještě jsem dal oblíbený Šerlich – pěticestí a zpět a sálo to za to.Z rána lehce přituhlé, jasně modrá obloha a hlavně, z pátku upravené stopy – co víc si přát. Do půlky bruslení a zpátky už to změklo, tak jsem tam dal letos poprvé a asi i naposledy stříbrný klistr a odraz byl velice slušný.Sluníčko jsem nevyužil sám, na obou bufetech bylo docela plno a parkoviště úplně obsazené.Tak asi už opravdu až za rok.

30 Pro

Půl nebo celý…?

V březnu 2019 se podílíme na pořádání Vlastíkova narozeninového maratonu a půlmaratonu. Tímto zveme všechny zájemce do Doudleb, kde se na cca 5,3 Km okruhu uskuteční narozeninový závod. Veškeré info najdete ZDE.

Výsledek obrázku pro maraton

Tihle tu určitě nepoběží :-D.

.

31 Čvc

Kopce abych pohledal.

Tak jsem z kraje prázdnin jel jako doprovod na vetošský mistrovství světa v OB do Dánska, no a teplo tam bylo ještě větší než u nás. Samozřejmě jsem i trochu poběhal, u moře skvělé, Balt netradičně teplý, no ale za celý týden vůbec žádný kopec (to se jim to cyklistuje).Závody super-4200 běžců-pohoda a výborná organizace.

…a foto s famozní Niglli…
super duny
záskok

21 Lis

Bilbao klasické…

Při snídani máme výhled na  Gugenhaimovo muzeum a tím i na shromaždiště našeho posledního závodu-městskou klasiku.Přímo před okny proudí davy závodníků na start a je jasné, že to bude na trenýrky.Na startu dostáváme slušnou A3 ,  Šimon má v Elitě optimálně změřenou trať 12,8 km a mě čeká slušných 9,8 km.Hned na 2 kontrolu špatně čtu popis-kontrola je nahoře a já ji samozřejmě hledám dole, no ale poprvé při závodě používám(a ne sám) výtah, no ale při výstupu, kdy vidíme kontrolu, nás vrací pořadatel, že takhle ne, tak že obíhačka a zásek 4 minuty.Dál následuje jeden hezčí postup za druhým(docela složité volby), vymetáme  všechna hezká a zajímavá místa a velmi si to užívám.Mezi největší zajímavosti patří kontroly přímo v hlavní hale největšího nádraží (po eskalátorech jsme opět nesměli), nebo povinný průběh výstavní síní s občerstvovačkou. Dokonce i slušné převýšení se našlo, velice skvěle měli zorganizované přeběhy frekventovanějších ulic – jak viděli přibíhat běžce, ihned zastavovali dopravu, prostě přednost ve všech směrech.Pár posledních kontrol a velmi atraktivní kontroly a doběh přímo u muzea. V cíli skvělé občerstvení, kdo chtěl, tak byly i masáže zdarma (i před startem). Absolutně nejlepší Euro city, co jsme běželi a víc jak 1300 spokojených závodníků.  Pár fotek u kočky,přesun na ubytko, sprcha, lehké jídlo a výlet metrem k Atlantiku.Moře je studené, fouká vítr, surfaři jezdí, my zařazujeme skalní vložku a deštík nás nutí k přesunu na kávu a lehké cepas. Vracíme se do hotelu, pár španělských specialit, noční Bilbao a ráno v sedm odlítáme z krásného Bilbaa, expresní přestup ve Frankfurtu a v půl dvanáctý vystupujeme ve studené Praze. Z mého pohledu nejmasochysystější závody v mé kariéře – zánět v achylovce, kousnuté lýtko-to vše už před odjezdem-doma bych s tím ani nevylezl ven-no ale nejeďte a neběžte, když to máte tři měsíce zaplacený… ,léčit se z toho budu asi dost dlouho.  Stálo to za to. Za rok znova..      A poznatek- každý Španěl si si na své dvě(minimálné) sklenky vína (spousta i na proběhnutí) každý den čas najde a s úsměvem…… 

..a ve dne…

 

..káva po doběhu…

…smér Amerika…
17 Lis

Bilbao noční…..

Po malém odpočinku jsme se vydali za jídlem a trochou šopování.Dárečky(měkouše) máme za sebou a tak jsme si (ve tři odpoledne) vystáli frontu u Mr. Wonga a za 13 éček přes 1,5 hod debužírovali stylem sněz co chceš a můžeš.Hory nudlí, hranolek, různých druhů mas, mořských plodů (i mušle byly), ovoce i zeleniny a to vše jsem zakončil (a to nebylo dobře) pěti kopečkama zmrzliny a třemi druhy zákusků s kávičkou. Z těžka jsme to šli rozchodit po městě a všude jsme potkávali spoustu běžců.Lehkým krokem jsme došli na ubytko a pomalu začali s přípravou na noční sprint. Naštěstí jsme jako dřív moc nemuseli řešit světla (to byly časy,když jsme pájeli a letovali a sháněli různé světle a něco na ploché baterky), protože jsme měli nakoupeno na Ebayy kvalitu a dostatek lumenů.Na start jsme to měli jenom 500m a tak jsme mohli vyrazit jenom v běžeckém a na lehko.       Cestou na start procházíme spoustou přeplněných zahrádek a rušných ulic a za minutu osm vybíhám jen v trenýrkách a tričku (Šimon už má hotovo) a přesně jak psali v pokynech, závod se dal i dát bez světel, samé osvětlené parky a nádherně nasvícené nábřeží se spoustou palem.

i tady byla kontrola…Gugenhaimovo muzeum..  No příště zakončíme klasikou.  así que mañana.

Opět sem se vrátil ke svému osvědčenému běhání bez buzoly, ale bohužel jsem si potvrdil, že pokud nemám denní světlo, tak čtení mapy je pro mě veliký problém.Ale samotný závod byl opravdu úžasný, až na tu poslední třetinu, kdy se silně projevil odpolední oběd u Mr.Wonga, doběh byl opravdu boj.Šimon těsně nedal první desítku v Elitě a já jsem ji zase těsně dal.Jinak to byl můj první nočák po 25 letech a určitě stál za to.

14 Lis

Bilbao poprvé…..

Kros máme úspěšně za sebou a tak stejné jako poslední roky v tuto dobu vyrážíme běhat  za sluncem a teplem na jih. Letost jsme vyměnili tradiční Barcelonu za atlantikem omývané Bilbao, a že to byla dobrá volba.No, sice nebylo tolik slunce, v sobotu i   občas deštík, ale běžeckých 17 stupňů bylo velice příjemných.V pátek v poledne odlítáme z Havla a po přestupu ve Frankfurtu před pátou vystupujeme v Bilbau, 10 minut busem a jsme v centru a v podstatě i na ubytku s takovýmhle výhledem….          Večer ještě vyrážíme nakoupit na druhý den něco k snědku(čeká nás dopolední midl) , bary jsou v obležení a i v dost pozdní dobu stále potkáváme  spoustu běžců. Ještě stihneme prezentaci a už nás čeká zasloužený spánek.          V sobotu si přivstaneme, protože na první závod jedeme 60 kiláků  a z 0 od moře vystoupáme do 1100m. Běžíme midl v celkem čistém, ale členitém terénu, kde mapa připomíná spíš vrstevnicovku, protože moc cest a porostů tam nebylo. Asi tak po 20 letech si  zase pro jistotu beru buzolu a dokonce ji během závodu i použiju. Můj zdravotní stav a zcela hladké sprintové Najky  v kluzkém terénu nenasvědčovaly v dobrý výsledek, no ale šel jsem bez chyby, tak že docela slušný 9 místo ,Šimon si naložil Elitu no a jeho běhání od kompu  se projevilo-nic, moc.                                                                                                                                                                                                                     

….tady to ještě bylo s úsměvem…..

               Po deštivém závodě návrat do Bilbaa,lehký odpočine se sprchou a ladění na večerní sprint. Continuando mañana?  Sí.                                                                                                                                      

16 Zář

Že by podzim?

Tak jsem se ráno vzbudil(a neopařil se čajem),počasí přívětivé-byla vidět Sněžka a Orlické jak na dlani,přesně dva měsíce od operačky levého kolínka,tak jsem si řekl,že by to už chtělo zkusit něco delšího.Vyrazil jsem autem na Panské pole,odkud běhám svojí oblíbenou 14ku přes rozhlednu na Aneňáku.No,už od Rokytnice bylo jasný,že s tou viditelností to nebude až tak růžový,no a nebylo….Čekal jsem,jak si užiju osamocení horského běhu a to jsem byl dost vedle.Na parkovišti na Panském poli to vypadalo skoro jak v zimě-plno.    Kolínko vůbec neprotestovalo a běh jsem si náramně užil,na Aneňáku jsem ani nebyl sám,výhledy nebyly,zato už docela slušnej liják,no ale to mám přesně nejradši a k autu to už bylo jen z kopce.Při zpáteční cestě ještě zastávka ve Vamberku pro červený burčák a pěkná sobota je tady….Běhejte,Drsňák se blíží.